BROG
Brno blog - příběhy dní na vysoké škole v Brně
Mé poslední dny v Brně vypadaly téměř stejně. Vstal jsem kolem desáté, udělal jsem si, co jsem musel do práce, kde mě nikdo neplatí, rozeslal několik životopisů a pak si šel ulovit něco k obědu. Vzhledem k tomu, že můj kuchařský um, který jsem začal trénovat zhruba před třemi měsíci, je založen na metodě pokus-omyl, raději většinou zajdu na obědové menu Za hradby. Po obědě jsem osobně obešel několik společností, kde mi řeknou: "My se vám ozveme." Nepočítám, že bych o někom z nich ještě kdy slyšel. No a večer jsem často zašel do divadla na nějaké představení. Vzhledem k tomu, že jsem trochu omezil své opíjení, měl jsem totiž víc večerního času a doma se mi sedět nechtělo, tak jsem podporoval divadlo. A teď? Všechno v hajzlu. Pokud nejsem zdravotník, teď práci asi nenajdu. Zvlášť, když jsem se poslední dobou zaměřil na kavárny a výčepy. Prý není trendem nabírat lidi. Oběd už si ulovím leda tak v lese a do divadla se podívám jedině na YouTube. Díky divadlu Mír a live streamům! Je to nutné. Navíc jsem cestoval z Brna na zabijačku. Zpátky už není úplně vhodné cestovat. A tak jsem uvízl kdesi na vesnici mezi lesem a domem, co vypadá jako hrad. Naštěstí máme plnej mrazák masa, takže přežijeme i půlroční karanténu. Těšil jsem se, jak to využiju a konečně se budu věnovat naplno umění. Těšil jsem se na ten klid. Jenže to by táta nesměl dostat home office. Jako státní úředník stejně nic nedělá, a tak je potřeba dát po zimě dokupy zahradu. Ještě k tomu si vymyslel, že snad postavíme druhej dům. Takže zase neudělám to, co jsem chtěl a v počítači mi zůstávají rozepsaná dvě dramata, jedna humorná novela, pět povídek, psychologický román, antiutopický román a nenahraných 6 skladeb. Takže se, vážení, nic nemění. Závěrem chci říct: Buďte v klidu, nepanikařte a poslouchejte ty divný pány v televizi, kterým bych taky nejradši nevěřil. Za chvíli se to přežene a bude všechno růžovoučký. No teda uplně ta ekonomika se neoklepe tak rychle a jiný vážnější nemoci tu furt budou. Ale proč býti pesimisty, žeano? Viru zmar! Dávejte na sebe a na své blízké pozor. Vždycky! (16.3.2020) A tímto skončila rubrika Brog. Bylo na čase se posunout dál. Posunout svůj život dál. Začal jsem studovat češtinu, jak jsem o tom mnohokrát mluvil v předchozích článcích. Ale ještě předtím vznikla rubrika Slonění. Navazuje na Brog, ale není tolik o škole, jako o práci v šílené brněnské kavárně.
0 Comments
Tak nám pomalu končí vánoční trhy. Další zkušenost za mnou. Několik dní jsem teď za každého počasí stával celý den ve stánku č. 26 a pozoroval ty divný lidi kolem sebe. Před Vánoci ještě stíhám zapsat sem své poznatky.
Na otázky: "To vyrábíte vy?" "Čím se to omalovává?" "To je na česnek?" (podložka na mýdlo) "Nemáte louskáček na ořechy?" "Z jakýho je to dřeva?" budu asi ještě dlouho alergickej, protože jsem je v průměru slyšel 125,5 krát denně. Navíc vůbec netuším, jaký dřevo na to bylo použitý. Vždycky jsem sebejistě tvrdil, že je to buk nebo jasan a oni mi to většinou sežrali. Tatínek mi vždycky říkal: "Můžeš bejt blbej, ale musíš si umět poradit." Deset hodin bývá někdy opravdu dlouhá doba. Zvlášť, když lidi nechodí. Znáte to ne? Když se po půlhodině podíváte na hodiny a zjistíte, že neutekla ani minuta, když máte štěstí, tak jedna. Ta šichta trvá potom zhruba 29 hodin. Za tu dobu stihnete vyzkoušet všechna jojoa, napsat román, odehnat múzu, zkouknout pár pohádek, vyluštit křížovku, odvodit obecnou teorii relativity a ještě vám zbyde čas na přerovnání zboží. Občas mi to zpříjemnila hudba v dáli vycházející z flašinetu nebo harmoniky. Sem tam přišlo zklamání, když se zpoza rohu vyloupli Hare Krišna. Večer hrály na pódiu kapely. Někdy to bylo i fajn. Což se nedá říct třeba o děsném sboru zpívající Rolničky na beat od Beyoncé. Češi jsou strašně šikovnej národ. Oni chodí na trhy jen pro inspiraci. Všechno si totiž zvládnou vyrobit sami. Jeden týpek chodil s rodinou od stánku ke stánku a hlásil: "Prosím tě, levanduli máš na zahradě a ten pytlík si ušiješ sama. Ne, Matěji, ten meč ti doma vyrobím, proč bysme ho kupovali?" Mně táta taky sliboval domek na stromě, pingpongový stůl a enduro. Nic z toho jsem nikdy neměl. Budu taky slibovat, až budu tátou? Asi jo. I když aspoň ten meč bych mohl zvládnout vyrobit. Přestože to nebyla nijak náročná práce, jsem rád, že je to u konce. Teď mi držte palce, ať je štěstí při mně a vyjde mi i další pracovní příležitost. Protože bych byl vážně debil, kdybych jenom ležel doma a nechal se živit. (22.12.2019) |
BROGRubrika Brog (zkratka Brno blog) vznikla již na předchozí stránce Jackdawnesie na platformě blog.cz. Je to jediná rubrika z původního webu, kterou autor přenesl sem. Volně na tuto rubriku navazuje Slonění. Trocha reality, trocha fikce. Archiv |